Polštářky na čtení z vlastnoručně pomalované látky

Tričko s hrochem jako dárek pro dědu od dětí mělo úspěch u dědy i na blogu, tak přináším další inspiraci na vyrábění dárků s dětmi. V minulých letech jsem šila pro blízké i jejich blízké čtecí polštářky - "kostičky". Šila jsem z různých materiálů, úspěch měly jak plátěné, tak ňuňací plyšové. Pro babičky jsem letos vymyslela "originální", z látky, kterou s dětmi vlastnoručně pomalujeme.

Původní idea byla, že já černou gelovkou nakreslím různě velká nepravidelně rozmístěná kolečka a děti je pak vymalují zředěnými barvami na textil a štětcem. Bude to krásné, osobité, jemné, možná i elegantní... Děti byly jiného názoru, chopily se štětců a vytvořily směs všech barev a tvarů, které je napadly. Polštářky jsou velmi osobité, ale elegantní ani jemné rozhodně nejsou :D

Dobré je, že ať dopadne látka téměř jakkoli, výsledek může být hezký a zajímavý. Když se dobře zvolí barvy, může být polštářek dokonce i stylový a hezky doplnit interiér. A rozhodne je to dárek, který nebude jen zabírat místo na poličce. Na čtení nebo koukání na telku je totiž fakt super :)

Barvy na textil jsem ředila vodou (klasicky jako tempery - troška barvy do kelímku, k tomu vodu a malovat), po uschnutí jsem zažehlovala na bavlnu. Polštářky je tak možné prát na 60°C. To ředění osobně doporučuju. Výsledné odstíny jsou o trochu míň agresivní, ale hlavně silnější vrstva barvy plátno hodně zpevní, ztvrdne a látka je na omak nepříjemná. Pod obrázkem na triku se děti dokonce i potily. A další doporučení je malovat na igelitu a případné skvrny na stole nebo podlaze okamžitě stírat. Barvy jsou vodo ředitelné pouze do zaschnutí, pak už se odstraňují pěkně mizerně a často to nejde bez poškození povrchu.