čtvrtek 25. října 2012

Přiletěli ufoni


Hrozně ráda šiju recy věci. Moc se mi líbí ten koncept – z něčeho, co už neslouží, vznikne něco nového a třeba i lepšího. Takhle mi tu už dlouho ležela jedna zelená mikina. Dostala jsem ji, tuším, v šesté třídě. Vždycky mi byla veliká, ale v té době to bylo děsně módní :) A nebo mi ji mamka koupila s tím, že do ní časem dorostu... Nosila jsem ji do školy, pak už jen na ven, v posledních letech ji manžel tahal na tábory. Ale na materiálu se to skoro neprojevilo. Je to taková zvláštní chlupatina, něco jako fleece se smyčkovým povrchem. Už dlouho z ní plánuju pro Vojtíka mikinku. Materiálu je dost :)
A tohle nakonec vzniklo:
 
Původně jsem chtěla zelenou látku zkombinovat se žabičkovým úpletem od Mráze. S dalšími kamarádkami švadlenkami jsme se ale rozhodly z různých důvodů tenhle obchod bojkotovat. Při vymýšlení mikin jysem zjistila, že absence vysněné látky výrazně zvyšuje kreativitu - vymyslela něco mnohem, mnohem lepšího :) Pustila jsem se do výroby ufonské aplikace. Ufoni mě totálně nadchli, takže se určitě objeví i na dalších letošních výtvorech. Množství variant je nekonečné.


Mikina je zatím Vojtovi větší, ale aspoň vydrží celou zimu.Všechny švy jsem pěkně prošila naplocho, víc se mi to tak líbí. Knoflíky na oči jsem slepila pro jistotu k sobě a doufám, že je Vojtík v zápalu hry neurve.


 
 

Do sady k mikině vznikla i moje první teplejší čepička. A hned se ukázalo, že když něco neumíte, je lepší nechat si poradit (resp. Vzít si na pomoc profi střih). Střihla jsem čepici od oka a zbytečně jsem se s tím trápila. S výsledkem jsem celkem spokojená, ale mouchy to má… je taky zatím větší, tak by měla vydržet až do jara.


A poslední říjnový počin pro Vojtíka jsou šedo-kostkaté recy prdeláčky z manželových kalhot a košile. Střihnout kaťata byl tentokrát trochu oříšek, protože původní kalhoty měly tvarovaná kolena, tak jsem na nich nemohla najít vhodný kus na střižení kaťátek. Nakonec jsem je střihla netradičně z vršku a hotové prdeláčky tak mají i kapsičky. Prošití jsem tentokrát udělala kontrastní, aby kaťata nebyla tak fádní (a taky proto, že jsem barevně ladící šedou nit neměla po ruce a nechtělo se mi se šitím čekat, až se zase dostanu do galanterie).


Do pasu jsem použila nastavitelnou knoflíkovou gumu. Má to svoje výhody – nemusíte pokaždé gumu párat a znovu sešívat o kus dál. Na druhou stranu se guma přehýbá a je pak nepříjemně úzká…
Střih na mikinu je velmi upravený Danai (Farbenmix), střih na čepici je můj vlastní od ruky, střih na kalhoty je Big Butt Pants (Mady By Rae). Všechny použité látky jsou recy.

1 komentář:

  1. jéé, to je rozkošná mikinka! Úžasná recyklace:-))
    Taky jsem na děcka recyklovala co se dalo ... jo, kde ty časy jsou:-)))

    Ajka

    OdpovědětVymazat

Děkuju za návštěvu a za komentář :)
Všechny reakce mě moc těší a podle možností se snažím i odpovídat.