úterý 11. září 2012

První plínky DIY


V různých diskusích o látkových plínkách často narazíte na nadšený (a někdy i trochu zoufalý) výkřik „látkování  je závislost“. Je to fakt. Neustále přibývají nějaké nové vzory, barvy, značky a typy, různé vychytávky a spousta dalších nezbytností, které nutně musíte mít... Snadno se stane, že ačkoli jste chtěli původně používat látkové plínky z důvodu finanční úspory, pomalu přestáváte počítat peníze, které jste v tom už utopili. Ještě že spousta manželů a partnerů až tak moc nekontroluje, za co a kolik utrácíme :)
Já jsem se rychle do látkovek zamilovala. Brzo jsem ale zjistila, že je ještě vyšší level látkové závislosti – šití látkovek DIY. Moje koupená plenková výbava sestávala vesměs z kalhotkových plínek ve velikosti cca 4 – 9 kg. Naivně jsem si myslela, že synkovi vydrží tak do roka, takže na další investici bude dost času. Když se ale ve 4 měsících jeho váha přiblížila 8 kilům, lehce jsem se zhrozila. Už jsem měla celkem dobrou představu o tom, jaké plínky by se mi líbily, ale bohužel taky o tom, kolik stojí opravdová kvalita. Při brouzdání po netu jsem narazila na několik blogů o šití látkových plínek, tak bylo jasno. Další plínky už nebudu kupovat, ale ušiju si svoje vlastní, přesně podle svých představ a naprosto originální.
První plínky byly z ručníku. Použila jsem volně stažitelný návod a střih podobný Haipa-daipa Pastelce. Když první plínka vykoukla z pod šicího stroje, byla jsem na sebe strašně pyšná. A ještě o něco pyšnější, když jsem ji prvně nasadila Vojtíkovi a ona mu držela a navíc fungovala! Ušila jsem dvě - jednu s otočeným lemem a jednu obšitou cik-cakem (tehdy jsem šila na staré kufříkové Ladě, která nic lepšího neměla).




  
Plínky mě ale nijak zvlášť nenadchly ani střihem ani materiálem. Ručníkové froté brzy hodně zhrublo, po pár měsících je jak struhadlo a vůbec se mi nechce balit do toho Vojtíkovi zadeček. A střih mě taky nijak zvlášť neuchvátil.
Další jsem tedy vyzkoušela jednovelikostní plínky střihově podobné osvědčených plínkám Anavy. Postupovala jsem podle tohohle návodu. Je dokonale blbuvzdorný, plínka mi vyšla hned napoprvé. Z obavy o výsledek jsem šila ze 2 vrstev ze staré mikiny a jako „okrasnou“ vnější vrstvu jsem použila staré tričko. Obojí jsem zkonfiskovala manželovi :) Plínka nebyla nijak extra savá, ale posloužila. A hlavně jsem si na ní vyzkoušela největší záludnosti – nacvakávání patentek (není nijak těžké, mnohem složitější  je odstranit patentku, kterou jste nacvakli opačně, než měla být...), našívání gumiček, obšívání kolem dokola, aby steh vedl všude stejně daleko od okraje... Šití bylo překvapivě celkem snadné. Stačí obyčejný stroj, který umí šít rovně a cik-cak. Pokud máte tříkroký cikcak, je to úplně ideální. Zvládne to i začátečník jako já :)

Na další plínky už jsem si pořídila parádní materiály, které splňují moje představy. Jako vnitřní vrstvu jsem si vybrala velejemný bambusový aksamit, savou vrstvu jsem udělala z českého bambusového flísu a na vnější vrstvu nějaké bavlněné úplety (vesměs trička ze sekáče).  Nakoupila jsem kupu patentek a lastin (speciální plenková gumička, které snáší i vyvářku).
Protože ale nerada dělám stejnou věc víckrát za sebou, vznikla už jen jediná kalhotková plínka. Tahle :)



A pak jsem se vrhla do jiných druhů plenek, zkusila jsem i nějaké svrchňáčky a vkládačky a dalších věcí.  Další plínky zůstaly už jen v mojí hlavě. Vojtík mi už ale pomalu vyrůstá i z dalších plínek, takže další kousky brzy přibudou :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za návštěvu a za komentář :)
Všechny reakce mě moc těší a podle možností se snažím i odpovídat.