V různých diskusích o látkových plínkách často narazíte na nadšený (a někdy i trochu zoufalý) výkřik „látkování je závislost“. Je to fakt. Neustále přibývají nějaké nové vzory, barvy, značky a typy, různé vychytávky a spousta dalších nezbytností, které nutně musíte mít... Snadno se stane, že ačkoli jste chtěli původně používat látkové plínky z důvodu finanční úspory, pomalu přestáváte počítat peníze, které jste v tom už utopili. Ještě že spousta manželů a partnerů až tak moc nekontroluje, za co a kolik utrácíme :)
Já jsem se rychle do látkovek zamilovala. Brzo jsem ale zjistila, že je
ještě vyšší level látkové závislosti – šití látkovek DIY. Moje koupená plenková
výbava sestávala vesměs z kalhotkových plínek ve velikosti cca 4 – 9 kg.
Naivně jsem si myslela, že synkovi vydrží tak do roka, takže na další investici
bude dost času. Když se ale ve 4 měsících jeho váha přiblížila 8 kilům, lehce
jsem se zhrozila. Už jsem měla celkem dobrou představu o tom, jaké plínky by se
mi líbily, ale bohužel taky o tom, kolik stojí opravdová kvalita. Při brouzdání po netu
jsem narazila na několik blogů o šití látkových plínek, tak bylo jasno. Další
plínky už nebudu kupovat, ale ušiju si svoje vlastní, přesně podle svých
představ a naprosto originální.
První plínky byly z ručníku. Použila jsem volně stažitelný návod a střih podobný Haipa-daipa Pastelce. Když první plínka vykoukla z pod šicího stroje, byla jsem na sebe strašně pyšná. A ještě o něco pyšnější, když jsem ji prvně nasadila Vojtíkovi a ona mu držela a navíc fungovala! Ušila jsem dvě - jednu s otočeným lemem a jednu obšitou cik-cakem (tehdy jsem šila na staré kufříkové Ladě, která nic lepšího neměla).
Plínky mě ale nijak zvlášť nenadchly ani střihem ani materiálem. Ručníkové froté brzy hodně zhrublo, po pár měsících je jak struhadlo a vůbec se mi nechce balit do toho Vojtíkovi zadeček. A střih mě taky nijak zvlášť neuchvátil.
Plínky mě ale nijak zvlášť nenadchly ani střihem ani materiálem. Ručníkové froté brzy hodně zhrublo, po pár měsících je jak struhadlo a vůbec se mi nechce balit do toho Vojtíkovi zadeček. A střih mě taky nijak zvlášť neuchvátil.
Další jsem tedy vyzkoušela jednovelikostní plínky střihově podobné
osvědčených plínkám Anavy. Postupovala jsem podle tohohle návodu. Je dokonale
blbuvzdorný, plínka mi vyšla hned napoprvé. Z obavy o výsledek jsem šila
ze 2 vrstev ze staré mikiny a jako „okrasnou“ vnější vrstvu jsem použila staré
tričko. Obojí jsem zkonfiskovala manželovi :) Plínka nebyla nijak extra savá, ale
posloužila. A hlavně jsem si na ní vyzkoušela největší záludnosti – nacvakávání
patentek (není nijak těžké, mnohem složitější je odstranit patentku, kterou jste nacvakli
opačně, než měla být...), našívání gumiček, obšívání kolem dokola, aby steh
vedl všude stejně daleko od okraje... Šití bylo překvapivě celkem snadné. Stačí
obyčejný stroj, který umí šít rovně a cik-cak. Pokud máte tříkroký cikcak, je to
úplně ideální. Zvládne to i začátečník jako já :)
Na další plínky už jsem si pořídila parádní materiály, které splňují moje
představy. Jako vnitřní vrstvu jsem si vybrala velejemný bambusový aksamit,
savou vrstvu jsem udělala z českého bambusového flísu a na vnější vrstvu
nějaké bavlněné úplety (vesměs trička ze sekáče).
Nakoupila jsem kupu patentek a lastin (speciální plenková gumička, které snáší
i vyvářku).
Protože ale nerada dělám stejnou věc víckrát za sebou, vznikla už jen
jediná kalhotková plínka. Tahle :)
A pak jsem se vrhla do jiných druhů plenek, zkusila jsem i nějaké svrchňáčky a vkládačky a dalších věcí. Další plínky zůstaly už jen v mojí hlavě. Vojtík mi už ale pomalu vyrůstá i z dalších plínek, takže další kousky brzy přibudou :)
A pak jsem se vrhla do jiných druhů plenek, zkusila jsem i nějaké svrchňáčky a vkládačky a dalších věcí. Další plínky zůstaly už jen v mojí hlavě. Vojtík mi už ale pomalu vyrůstá i z dalších plínek, takže další kousky brzy přibudou :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za návštěvu a za komentář :)
Všechny reakce mě moc těší a podle možností se snažím i odpovídat.